O slepičkách

4. září 2017 v 8:00 | Petra |  Potkala jsem, našla jsem
K tomuto článku ( který je ve finále pěkně dlouhý ), jsem se vracela celý týden, než jsem ho konečně vydala. Původně jsem totiž napsala jen o tom, jak jsme si pořídili malé brojlery na jídlo a zakončila to - zachraňujte slepice z velkochovů…. Kdybych byla čtenář, pravděpodobně bych do komentářů napsala, zda není pisatelka náhodou švihlá… Tak to zkusím pojmout malinko jinak a začnu od začátku.


Jak víte, mým cílem je vrátit se zpět k pěstování zeleniny a chování domácích zvířat - tak tady první volba padla na slepice - hlavně kvůli vajíčkům, které miluji - domácí jsou domácí a dále jsem odmítala podporovat podmínky, ve kterých musejí komerční nosnice být.

Tak tedy minulý rok jsme na jaře postavili kurník i s výběhem a pořídili si z velkochovu čtyři nosnice, přečkali jsme společně zimu a letos na jaře k nim pořídili ještě tři leghorny - na bílá vajíčka a vzápětí za nimi putoval kohout, protože byť jsme slepice dali do kurníku v noci - lézt tam byl pro mě zážitek sám o sobě, navoněli jsme je stejným parfémem a vyzkoušeli ještě mnoho dalších dobrých babských rad, nebyla jiná pomoc, starší holky nechtěly ty mladší přijmout… Ne, že by mi to nijak vadilo, je to fešák…

Tady ho máte i s družinou - očividně budoucí modelky, nacpaly se mi před foťák během vteřiny:




Vajíčka snáší poctivě a i my se o ně s láskou staráme - myslím slepice, toho kohouta si nevšímejte :)

Popravdě další vize byla, že je potom, opravdu až časem!, postupně klepnem na polívku a chov obměníme. Budou nejen vajíčka, ale i maso… tak jak se to dělávalo a dělá. Bohužel nám ale ta jedna starší pipka záhy onemocněla, měla výhřez dělohy a nezbyla jiná možnost, než ji ukončit trápení. Po jejím otevření člověk teprve uviděl tu spoušť a hromadu nedozrálých vajíček, byla jich chuděra plná a tehdy jsem si řekla, že ani zdegenerované slepice z velkochovu už kupovat nehodlám - jakou cenu musí zaplatit za naši velkou poptávku - ty naše snášely prakticky každý den.
I po oškubání z ní moc masa nebylo, tak nějak by pravděpodobně vypadal holub - já vím, ti co slepicím rozumějí, se asi smějí, že hold nosnice není brojler.

Na další nákup si vyhledám soukromníka, protože v plánu jsou ještě vlašky.

To pořád ale ještě nebyl ten impuls udělat víc. Ten přišel až s nákupem brojlerů a letos.

,,Brojleři, ať už slepičí nebo jakékoliv jiné drůbeže, byli vyšlechtěni pro rychlou a velkou dodávku masa. Brojler není plnohodnotným plemenem slepice, označuje se za masného hybrida. Jsou neplodní a nesnáší vajíčka, tudíž si doma vlastní brojlery jen těžko vylíhnete. Každý vzniká díky speciálnímu postupu křížení."

,, Po 6 - 8 týdnech - v domácích chovech jsou touto dobou brojleři připravení ke zpracování. Záleží samozřejmě na jejich hmotnosti. Slípky by měly vážit kolem 2 kg."

Citaci jsem si vypůjčila ze stránek kavapo a podporuje to ve mně otázku, co to vlastně jíme? Nechceme čekat, až si budeme moci koupit jedno pořádné zdravé kuře, protože je nás, strávníků, hodně - a to mluvím i za sebe, chceme si dát kuřecí řízky, čínu, steak na grilu za pár korun, jsme zvyklí jít do obchodu, tam v chlaďáku sto balených kuřat, aby bylo z čeho vybírat... nikomu nic nezazlívám, kde je poptávka, je i nabídka.

No a my si asi před dvěma lety díky inzerátu zakoupili ze soukromé farmy kuře - už zabitého brojlera - po prvotním šoku - chápejte, to kuře bylo velké, žluté, mělo tuk, pečete to dvakrát tak dlouho a hlavně se opravdu zasytíte - jsme si začali brát pravidelně - třeba tři kusy na půl roku, ty naporcujeme, dáme na mražák a postupně bereme - stačí nám to. Protože máme slepičky na vajíčka a už jsme zběhlí, rozhodli jsme se nedávno z náhlého popudu vyčkat na dodávku ( i přes mé zařeknutí, že velkochov podporovat nebudu ), která, určitě také nějakou v okolí máte, vozí malé brojlery ( zjistili jsme, že i husy, kachny...) na prodej, a že si je zkusíme vykrmit sami.

Že je vozí namačkané v klecích a vystresované - to si asi dokážete představit, i když ... pokud to vidíte in natura, zjistíte, že jste si to představit nedokázali. Jak je pán chytá a háže k Vám do bedny… těm lidem to přijde asi normální - každodenní práce.

Tak jsme si tedy dovezli dvě jednoměsíční upípaná kuřata ( 50 kč za kus )- kulatá, modro-růžová, téměř neopeřená ( úplně jsem je viděla zabalená v tom plastikovém sáčku v obchodě ), protože pán nám říkal, že je už klidně můžeme zabít, nebo na nejvýš za čtrnáct dní.

Přivezete si je do svého výběhu, postavíte na trávu a oni skoro spadnou, protože neumějí chodit...udělají dva kroky, při kterých se kolébají jak kačeny a zase se přikrčí...první dva dny posedávala u žrádla - oni tedy vesměs nic jiného nedělají ani po tom čase, co je máme doma, prostě se jen cpou - jen občas se někam rozběhnou. Dokonce ten první den měla v trusu krev - nevím jestli stresem, ale naštěstí to druhý den odeznělo.

Teď trocha ironie - jsme ráda, že je máme, i když je na podzim sníme... ano, čtete správně. Vím, za jakým účelem jsme si je pořizovali. Ta kuřata by už byla touto dobou zabalená v obchodě, ale takto můžou běhat na trávě, radovat se z čerstvého vzduchu ( smrděla teda řádně) a sluníčka, než pořádně přiberou kvalitní stravou.
Tady dávám fotku po 14ti dnech života u nás, krásně se spravila - na fotce vypadají opeřeně, ale mají ještě holá místa.


Byť je toto dobře přístupná alternativa - koupíte si, co chcete ob čtrnáct dní za pár korun, budu zase hledat jinou možnost. Možnost, jak se dostat ke zdravým jedincům. Na jedné straně totiž mám pocit, že těmto pomůžu, když si je koupím a dám jim lepší život před pekáčem, nicméně na druhou stranu dělám vlastně zákazníka a podporuji to.

A konečně závěrem, když jsem si znovu pokládala otázku ( a netýká se to jen drůbeže ) - Kde ta zvířata žijí, jak žijí? Nemohla bych namísto lamentování taky něco udělat?
Článků o tom, jak špatně na tom jsou, najdete na internetu spousta, ale hlavně - klobouk dolů - jsou i organizace, které jim pomáhají. A já se rozhodla přidat.

Ta nejznámější je: http://www.slepicevnouzi.cz/

Máte několik cest pomoci - od adopce přes výrobky až po příspěvek.

S adopcí musím zatím počkat, protože z důvodu místa ve výběhu nevím, jestli bych si mohla slepičky hned vzít domů. Tedy jsem zvolila další možnosti:

Objednala jsem si jednak látkové slepičky ( určitě je vyfotím a dám na blog, jak dorazí ) a zaslala peníze jako dar.

Tady je FOTO ze stránek látkových slepiček:




Pokud Vám není také lhostejný osud slepic ve velkochovech, zkuste se zapojit a podporujte ten správný.

zmestskeslecny.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama